Autor: Pavla Kohoutková, Editor: MVDr. Andrea Henrik a Mgr. Marie Henrik
Ať už laik nebo zkušený chovatel, všichni chováme k papouščímu zobáku respekt. Zahnutý zobák patří spolu s barevným peřím mezi charakteristické znaky papoušků a je nepostradatelnou částí těla. Slouží k přijímání stravy, pohybu, hygieně nebo komunikaci. Ale z čeho se vlastně skládá? Proč někteří papoušci ničí věci, škrábou mříže nebo hrozí kousnutím? A jak s tím souvisí zobák?
Jak zobák funguje: Co skrývá jeho stavba?
Zobák je orgán skládající se z horního a spodního zobáku. Podkladem pro zobák tvoří kosti horní a dolní čelisti, přičemž horní polovina zakrývá tu spodní přibližně ze dvou třetin. Na kostní podklad naléhá kůže se zrohovatělou pokožkou, která tvoří rohové pouzdro. V zobáku se také nachází cévní a nervová zakončení.
Díky unikátnímu kloubnímu spojení horní čelisti s lebkou, jsou papoušci schopni pohybovat oběma polovinami zobáku nezávisle na sobě. Společně s vyvinutými čelistními svaly a pohyblivým jazykem se tak zobák stává silným, ale zároveň precizním nástrojem.
Na kořeni zobáku se nachází ozobí, což je měkký kožní povlak, a nozdry. Zobák v sobě uzavírá dutinu zobákovou (odpovídající dutině ústní savců) a dutinu nosní. Mezi nimi se nachází otvor zvaný choana, který se uzavírá při polykání.
K čemu papoušci zobák opravdu potřebují, když nejde o jídlo?
První funkcí, která nás ve spojení se zobákem napadne, je příjem potravy. S ohledem na anatomii zobáku dokáží papoušci vyvinou velkou sílu stisku, uvádí se 35-50 kg/cm2. Této síly využívají při louskání tvrdých skořápek ořechů nebo přípravě větviček na hnízdo. Na druhou stranu jsou díky svalnatému jazyku a nervovým zakončením v zobáku schopni uplatnit velmi jemnou motoriku. Této vlastnosti využívají při loupání drobných semínek nebo čištění peří. S příjmem potravy je spojené také podávání a přidržování potravy, krmení mláďat a podobně.
Klíčovou funkcí zobáku je jeho využití při pohybu. Jelikož mají papoušci hrudní končetiny přeměněny v křídla, využívají zobák jako tvz. „třetí ruku“. Často můžeme vidět, jak se při lezení po mřížích přitahují zobákem, nebo za něj dokonce visí. Tento způsob transportu pochází od papoušků v divoké přírodě, kteří se takto pohybují v korunách stromů. Mezi větvemi by pro ně bylo velmi obtížné manévrovat let. Šplháním po stromech se vyhnou predátorům číhajícím na zemi a zároveň se velmi rychle a efektivně pohybují pralesem.
Mezi funkcemi zobáku nesmíme opomenout komunikaci. Papoušci komunikují nejen svými pronikavými hlásky, ale i pomocí zvuků vytvářených zobákem. Někdy jde jen o řeč těla, jindy vyluzují škálu zvuků. Vždy platí, že se musíme dívat na celý postoj papouška. Hranice mezi vyjadřováním jejich emocí je velmi tenká a co víc, liší se napříč druhy.
Mezi typicky spokojené chování patří vrzání horní půlky zobáku o spodní, kývání jazykem a otírání zobáku při jeho čištění. U papoušků rodu Poicephalus, do kterého patří například papoušek senegalský, bylo pozorováno tzv. „klapání“, kterým vyjadřují radost a natěšení. Mezi nelibé chování naopak řadíme otevřený zobák, shrbené postavení a syčení nebo křik, úder nebo otírání zobáku a jeho škrábání o větev nebo mříže. Takové chování může být interpretováno jako hrozící, teritoriální až agresivní.
Konkrétně jsem dané chování zažila u papoušíčka, kterého jsem mívala. Otevřeným zobákem dával najevo svou iritaci a nespokojenost s danou situací a byla to také hrozba pro kousnutí. Obdobně reagují také moji agapornisové, když se cítí ohrožení.
V neposlední řadě je zobák díky prostoupení cév využíván při termoregulaci. Ptačí tělo je pokryto vrstvou peří, která jim poskytuje tepelnou ochranu. Problém však nastává, pokud se potřebují ochladit. Jelikož je horní i dolní zobák bohatě cévně zásoben, umožňuje odvod tepla z těla.
Zobáky všech tvarů a velikostí: Proč je každý jiný?
Asi každý si představí rozdíl mezi mohutným zobákem arů a drobným zobáčkem korel. Tvar zobáku je velmi variabilní a je odvozený od typu přijímané potravy. Ary, kakaduové a amazoňané jsou známí velkými zobáky, díky nimž jsou schopní rozlousknout i tvrdé ořechy. Oproti tomu andulky, korely nebo kakariky mají zobáčky přizpůsobené ke sběru drobných semen. Zvláštním případem je novozélandský papoušek Nestor kea, který se mimo býložravou potravu v zimě přikrmuje na podkožním tuku ovcí. Jeho zobák je tak výrazně delší a štíhlejší než u ostatních druhů.
Zobák: víc než jen na zobání
Největším zobákem mezi ptáky se může pyšnit tukan obrovský, jehož zobák dosahuje 20 cm. Jeden z nejmohutnějších zobáků mezi papoušky má kakadu palmový, dosahuje devíti centimetrů. Největší sílu stisku má však největší papoušek, ara hyacintový.
Zobák není jen nástroj k jídlu - je to citlivý, výkonný a důležitý prostředek komunikace a pohybu. Když porozumíte jeho funkcím, lépe poznáte, co vám chce papoušek říct, a možná předejdete i kousnutí nebo stresu.
Letu zdar,
Pája