Autor: Pavla Kohoutková, Editor: MVDr. Andrea Henrik a Mgr. Marie Henrik
Strach je přirozená emoce, která papouškům ve volné přírodě pomáhá přežít, protože je varuje před potenciálním nebezpečím. Jedinci, kteří jsou až příliš odvážní, spíše padnou za oběť predátorovi. Proto je velmi těžké papouškům v zajetí ukázat, že jim zde takové riziko nehrozí.
Podíváme se na to, jak s vystrašeným papouškem pracovat a zejména jak takovým situacím předejít.
Jak vypadá papoušek, který se bojí?
Vylekaný papoušek bude vykazovat celou škálu chování. Od zamrznutí, přitisklého peří k tělu a vytaženého krku až po úlet nebo obranné kousnutí.
Obecně takovéto chování popisujeme jako tzv. fight or flight reakci. V přítomnosti hrozby se papoušek rozhoduje, zda zůstat a popasovat se s problémem, nebo utéct. Papoušci většinou volí únik. Může však přijít i ostrý klovanec, což je jen reakce na podnět. Trestat vystrašeného papouška za to, že nás kousl, není řešením. Je to spíše impuls pro nás, že je potřeba papouška pozorovat - jak vypadá, jak se chová k nám a jak reaguje na prostředí.
– Obr. 1. Vystrašený papoušek–
– Obr. 2 Spokojený papoušek, který zívá, a jednu nožičku má pohodlně zasunutou pod sebe. –
Z čeho můžou mít papoušci strach?
Příčinou strachu u papoušků může být prakticky cokoliv. V domácnosti to bývají nejčastěji hlasité a velké předměty, jako je vysavač, smeták nebo mop. Strach však mohou vyvolat i předměty, které nám připadají běžné, ale jejich barva je pro papouška neobvyklá – například modrá utěrka, zelený fix nebo fialová igelitka. Papoušci mohou mít strach také z lidí, domácích mazlíčků, transportu či dokonce z nových hraček v kleci.
Na strach papouška mají vliv jeho předchozí zkušenosti. Pokud zažil trauma spojené s danou věcí, pravděpodobně se jí bude bát i v budoucnu. Můžeme se s tím setkat u papoušků, kteří mají už několikátého majitele, nebo u papoušků, kteří byli trestáni.
Co je neophobia a co s ní?
O papoušcích se často říká, že nemají rádi změny. Odborně můžeme strach z něčeho nového označit jako neofobii. Papoušci špatně snášejí nové lidi, změny v kleci nebo jejím okolí. Při změně jídla či vybavení klece se můžou dostat do stresu. Ten pomine, až si na novou věc zvyknou, nebo až ji odstraníme. Děláme-li náhlé změny v jejich životě, musíme se strachem počítat.
Bojácnému papouškovi můžeme pomoci postupným navykáním na problémový předmět. Desenzitizace je metoda, při které dojde ke ztrátě citlivosti vůči danému předmětu. Pokud například budeme papouška pravidelně seznamovat s novými lidmi, kteří mu pokaždé přinesou něco dobrého, postupně pochopí, že nejsou špatní. To samé platí pro věci.
Předvídání problémových situací
Jak se tedy vyhnout vyhrocení situace, kdy je papoušek nucen uletět nebo nás kousnout?
Naším cílem bude vytvoření situace, která vylučuje nežádoucí chování. Pokud máme jedince, u kterého víme, že ve vyhrocených situacích kouše, nenecháme ho sedět na ruce a už vůbec ne na rameni. Posadíme ho na jeho větvičku či na židli. Sezení na ruce má mnoho výhod, ale pokud už se dostaneme do situace, kdy víme, že se papoušek bojí, nemá cenu to pokoušet.
Pokud už je kontakt s daným předmětem nevyhnutelný, pohybujeme se velmi pomalu, mluvíme klidným hlasem a postupně se přibližujeme. V případě opravdu vyplašeného jedince je na zvážení jeho přesun do jiné místnosti.
Jak pomůžeme papouškovi strach překonat?
Přesunutí papouška do jiné místnosti však není dlouhodobým řešením. Na začátek je vhodné rozlišit mezi reálnou a pomyslnou hrozbou.
Reálnou hrozbou by byl například hrnec s vařící vodou nebo rozpálená žehlička. Jsou to místa či věci, které můžou papouškovi reálně ublížit. Reálné hrozby není třeba odnaučovat. Je pro nás spíše výhodné, že se od nich bude držet dál.
Pomyslné hrozby jsou takové, které papouškovi velmi pravděpodobně neublíží, jako například modrá osuška. I přesto z nich však může mít obavy. Jak tedy postupovat?
Prvním krokem při vyhrocených situacích je vytvořit vzdálenost mezi papouškem a daným předmětem. S tréninkem je vhodné začít až v momentě, kdy se papoušek cítí bezpečně, je motivovaný a v pokoji nejsou další rušiče jako puštěná televize nebo procházející člověk.
K samotnému tréninku
Jestliže má papoušek velký strach, umístíme předmět v dostatečné vzdálenosti, aby mu nepůsobil nepohodlí a v průběhu tréninku budeme vzdálenost zkracovat.
Podstatou tohoto tréninku je odměnit papouška za jakékoliv pozitivní interakce s předmětem. To znamená podívání se na něj, přiblížení se, dotknutí se, ale také klidné sezení bez známek strachu. Chceme se naopak vyhnout úletu nebo agresivnímu chování.
Velkým pomocníkem je klikr. Díky němu jsme schopni přesně označit chování, které chceme, aby papoušek opakoval. Po kliknutí doručíme odměnu. Pokud papoušek ovládá princip targetu, můžeme ho naučit zaměřit se na předmět, kterého se bojí. Z něčeho, čeho se bál, vlastně uděláme zábavnou pomůcku.
Závěrečná slova
Někteří papoušci jsou od přírody bázlivější. U nich je jen potřeba tento postup opakovat častěji a s různými předměta. Tímto tréninkem postupně vybudujeme papouškovi sebevědomí. Když bude věřit sám sobě, tím spíš začne věřit i svému okolí.
Letu zdar,
Pája