Jak peří ovlivňuje život papoušků a jak o něj správně pečovat

Autor: Pavla Kohoutková, Editor: MVDr. Andrea Henrik

Peří lidé odjakživa využívali ať už jako ozdobu, na tvorbu peřin nebo mašlovaček. Pro ptáky, jediné opeřené živočichy, však plní řadu dalších funkcí. Patří k nim schopnost letu, udržení vyšší tělesné teploty, voděodolnost, rozpoznání v rámci druhu i odlišení samce od samice. Důležitou roli hraje také v namlouvacích rituálech. Právě schopnost letu a pestrobarevné peří je mnohdy důvodem, proč si lidé papoušky pořizují. Z čeho se však peří vlastně skládá a jak o něj pečovat?

Stavba a typy peří

Devadesát procent peří je tvořeno bílkovinou keratinem. Ten můžeme najít také v zobáku, nehtech nebo rozích. Základ pera tvoří dutý brk, z něhož vybíhá pevnější osten. Samotná plocha peří, prapor, je tvořena systémem větví s paprsky a háčky. Způsob, jakým jsou do sebe větve zaháknuté, zajišťuje pevnost pera a jeho stabilitu při letu.

Peří můžeme rozdělit na obrysové a krycí. Mezi obrysové peří můžeme řadit letky na křídlech, rýdovací peří na ocasu a krovky, kryjící ocasní pera a pera na křídlech. Obrysové peří je typicky barevné. Krycí peří má oproti tomu zejména izolační funkci. Řadíme sem například prachové peří.

I přes nespočetné barevné kombinace, barva papouščího peří je tvořena pouze červeným a žlutým pigmentem. Tmavost pera je zapříčiněna pigmentem melaninem, který se nachází také v lidských vlasech. Jak světelné paprsky dopadají na peří, některými pigmenty jsou odraženy a jinými zase pohlceny. Výsledkem je potom barevná škála, pro kterou jsou papoušci tak známí. Na rozdíl od lidí jsou papoušci schopni vidět také UV spektrum světla. Díky tomu jsou schopni zaznamenat i barvy, které lidé nevidí.

– Obr. 1. Stavba pera

Jak se papoušci o své peří starají?

Aby peří zůstalo zdravé a pevné, vyžaduje neustálou péči. Papoušci stráví velkou část svého dne neustálým probíráním a čištěním. Při čištění se z peří uvolňuje jemný prášek, který napomáhá izolaci, voděodolnosti a čistotě. Právě péřový prach je příčinou alergií. Typicky zvýšenou produkci prachu můžeme sledovat například u papouška kakadu, korely nebo žaka.

Vliv na kvalitu peří má také pobyt na sluníčku a správná výživa. Papoušci s kompletní a vyváženou stravou mají peříčka jasnější a barevnější.

Papoušek nebo potápěč?

Pozitivní vliv na kvalitu peří má také koupání. Voda zjemňuje nečistoty a podporuje čištěn. Mimo to také ulehčuje přepeřování a má pozitivní vlivy na papouškův mentální stav. Můžeme si všimnout, že po koupeli je papoušek uklidněný a spokojený. Ke koupání nabízíme mělké misky, pro malé papoušky pítka pro kočky nebo slabý proud vody, pro větší pak může být dobrou variantou sprcha nebo hadice. Některým papouškům vyhovuje spíše voda z rozprašovače, jiní potřebují „bazének“. 

Papoušky, kteří se koupat neumí, můžeme koupání naučit. Pro drobné papoušky jako je andulka bývá atraktivní otírání o zelené listy, například salátu. Papoušci jsou velmi zvědaví, takže je můžeme zahrnou do aktivit jako je mytí nádobí nebo koupání ve sprchovém koutě či vaně. Vždy však musíme dávat pozor, aby do hluboké vody neskočili. Je vhodné mít připravenou mističku vedle. 

Pokud ani toto nezabírá, můžeme zkusit odměňování koupacího chování. Rozprašovačem stříkneme vodu na papouška, v případě velmi bázlivých jedinců mimo něj, a odměňujeme oklepání hlavičky, otřepání nebo roztahování křídel. Pokud papoušek takové chování vykazuje, můžeme pokračovat. Pokud ale vykazuje známky nepohodlí, přitisklá peříčka a útěk od vody, s učením přestaneme. Koupání by nikdy nemělo být vynucováno a už vůbec by se nemělo používat jako forma ochočování. Mokrý papoušek je velmi zranitelný, protože se mu hůže létá.

Přepeřování

Přepeřování je pravidelná obměna peří. Dochází k ní jednou, dvakrát až třikrát ročně. Výměna je postupná a symetrická. Nikdy tedy nevypadá vše peří najednou a pokud pero vypadne na jednom křídle, na druhém často vypadne to stejné, aby si pták udržel stabilitu při letu. Rostoucí peříčko je kryto keratinovým obalem a vypadá jako bodlinka. 

Přepeřování může doprovázet svědění a podráždění kůže. Jde o náročný proces, který můžeme podpořit stravou bohatší na proteiny a vitamíny a koupáním. Voda pomůže uvolnit keratinové obaly, které se pak zobákem snadněji sundávají. Zejména hlavička je poměrně těžce přístupné místo, peří si zde papoušci proto probírají navzájem. Pokud druhého papouška nemáme, můžeme nabídnout naši pomoc. Obal jemně uchopíme a třením ho uvolníme z nového pera. 

Rostoucí peříčko má ve svém středu krevní zásobení. Protože je ale křehké, může dojít k jeho zlomení a následnému krvácení. Okamžitou pomocí je aplikace tlaku nebo hladké mouky. Pokud krvácení neustává, je nezbytná návštěva veterinárního lékaře.

Pája

 

 

Reference:

MOUSTAKI, Nikki. Parrots for dummies. 2. vydání. Wiley, 2011. ISBN 9781118054499.

VAIDLOVÁ, Helena. První pomoc u papoušků. FYNBOS, 2023. ISBN 978-80-908714-0-3.

Obr. 1: Stavba pera [online]. [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: http://vyuka.zsjarose.cz/data/swic/lessons/1903.jpg

 

 

Zpět do obchodu