Autor: Pavlína Kohoutková, Editor: MVDr. Andrea Henrik
Sledujte řeč těla
Podobně jako lidé, i papoušci se dorozumívají neverbálně. Jen tam, kde my používáme mimické svaly, oni využívají svá peříčka. Podle toho, kde a jaká mají zrovna zvedlá, můžeme zjistit, jak se zrovna cítí. Kupříkladu jestli jsou šťastní nebo se bojí.
Obecně platí, že papoušek, který má peříčka přitisklá k tělu a dělá se „menší“, se bojí nebo prožívá nějaké velké emoce. Dalšími známkami stresu nebo strachu mohou být cukavé pohyby, rychlý odlet z místa nebo až obranné kousnutí.
Načechraná peříčka jsou pak povětšinou známkou spokojenosti, což může dávat najevo také čištěním peří, drbáním, zíváním, oklepáváním, vrzáním zobákem nebo dokonce vrtěním ocáskem.
Pokud ovšem papoušek svá peříčka naježí, nahrbí se a skloní hlavu k zemi, znamená to, že ho něco pořádně naštvalo. Dost možná také bude chtít zaútočit.
Nesmíme si toto chování ale splést s naježením při nemoci. Takový jedinec se uchyluje k sezení na dvě klece, může být apatický, nemít chuť k jídlu a mnohé další příznaky. Odhalit nemoc u papoušků ale bývá velmi složité, protože jako kořist se snaží neprojevit svou slabost. Dělají tedy, že je vše v pořádku, aby si je náhodou predátor nevybral jako slabého jedince. Nikdo jim ale nevysvětlí, že u nás doma jsou v bezpečí a mohou si nechat pomoct.
Neverbální projevy chování se mohou lišit i mezidruhově. Mezi klasický případ patří tzv. eye pinning. Rozumíme tím rychlé zvětšování a zmenšování zornic. Opět se to pojí s prožíváním silných emocí jako nadšení, strach, vztek nebo zájem v závislosti na situaci. Typicky to můžeme sledovat u amazonů, arů, žaků a rodu Poicephalus, kam patří například papoušek senegalský.
– Na fotografii, kde je na ruce, vidíte vyděšeného papouška. –
– Na fotografii, kde je na laně, vidíte spokojeného papouška. –
Křikem papoušek vyjadřuje potřeby
Jelikož jsou papoušci, až na výjimky jako je Kakapo soví, letci, potřebují způsob, jak se efektivně dorozumívat na dlouhé vzdálenosti. Vyvinuli si proto velmi silné hlasy. Tento způsob komunikace je ovšem stejně hlasitý v pralese, jako v naší kuchyni. Pokud tedy máme papouška s velkou potřebou pozornosti, je možné, že o tom uslyší nejen sousedi, ale i celá vesnice, pokud ho chováme ve voliéře. To tedy musíme vzít v potaz, jestliže uvažujeme o pořízení.
Na druhou stranu, z papouščího křiku je možné toho mnohé vyčíst. Pokud je večer a stmívá se, může nám tím dávat najevo potřebu jít spát. Ráno zase může signalizovat, že je už vzhůru a chtěl by snídat. Křik během dne většinou souvisí s pocity nudy, frustrace a touhou po naší pozornosti.
Jak tedy s papouškem mluvit?
Důležité je si uvědomit, že se jedná o dialog, ne monolog. Pro efektivní komunikaci je klíčové naučit se alespoň trochu rozeznávat řeč těla druhého jedince a adekvátně na ni zareagovat. Respekt je dalším důležitým pilířem. Pokud nám papoušek dává přitisklými peříčky najevo svůj strach a my mu i přesto nabídneme ruku, dost pravděpodobně nás kousne. A nedělá to proto, že by nás neměl rád. Je to jen obranná reakce. Adekvátním chováním dáváme najevo, že ho slyšíme a může nám věřit, že ho nebudeme dále tlačit. V našem případě bychom stáhli ruku zpět.
Opět to ale platí oboustranně. Když nám papoušek dělá něco, co se nám nelíbí, je na to potřeba přiměřeně zareagovat. Například ho sesadit z naší ruky dolů a přestat mu věnovat pozornost.
Než však na jeho chování zareagujeme, musíme si položit důležitou otázku, PROČ se tak chová? Pokud nás kousl, je to proto, že jen vyžaduje naši pozornost, nebo jsme překročili jeho hranice a on se brání? Křičí, protože má hlad, nebo protože se dožaduje pozornosti? Papoušci nemusí být nutně zlomyslní. Stačí jen papouška nepochopit a nedorozumění je na světě.
Trénink je třešnička na dortu
Poslední věcí, kterou nesmíme opomenout, je trénink. Nejde totiž jen o roztomilé triky a povely, ale především o komunikační most mezi námi. V podstatě se jedná o výměnný obchod. Naučíme ho, že za určitá chování dostane odměnu. Také mu skrze trénink můžeme říct kde, jak a co dělat. Posuneme tím vzájemnou komunikaci na vyšší úroveň a vyhneme se frustraci z nedostatku porozumění.
Trpělivost přináší přátelství s papouškem
Stejně jako učení nového jazyka, vybudování společné řeči s papouškem bude nějakou dobu trvat. Abychom s ním mohli úspěšně vést dialog, musíme respektovat, pozorovat a učit se jeho přirozené chování a používat trénink jako nástroj pro posílení vzájemného porozumění. Čeká nás dlouhá cesta plná omylů. Pokud však vydržíme, na jejím konci nás čeká spolehlivý parťák.
Pája
P.S. Více najdete na Youtube kanále naší MVDr. Andrea Henrik. :)